Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 9.Zlá věc

12. 4. 2012

Kapitola 9.Zlá věc

Zdál se mi sen, který mě vyděsil. Zdálo se mi, že běhám po lese a slyším stovky hlasů. Šla jsem za Martinovým. Vyděsilo mě že byl s nějakým děvčetem, kterému jsem neviděla do tváře. Odešla jsem a šla za hlasem nějakého dítěte. Uviděla jsem krásnou holčičku, ale byla v  otrhaných šatech a celá poškrábaná. Otočila mě a říká.: „Bránila jsi štěstí druhým, teď sama poznáš co je to utrpení!“obrátila na mě své tmavé oči jako noc a pravila dál.: „Tvá malá kamarádka Katherine..Ta si v brzké době zlomí nohu, ale o ni si nemusíš dělat starosti, bude v pořádku. Ty si dej pozor na vlastní záda. Obraz se rozmazal a já jsem se cukem vzbudila. Sedla jsem si na postel a vykřikla „Pro Boha!“stála tam ta malá slečna a řekla mi „Tohle už není sen!“a zase zmizela. Rychle jsem rožla. Možná to byl jenom přelud, možná, ale i zlé znamení. Podívala jsem se na hodinky.Už je půl páté ráno.No..Mohla bych se jít umýt.Chytla jsem taštičku s šamponem a šla jsem do koupelny.Celou dobu co jsem se sprchovala, myslela jsem na ten podivný sen.Myslela to vážně?Měla bych to tak brát?Mají být opravdu Martin a Laura spolu?Martin si to nemyslí.Uklidňovalo mě mé druhé já.Vylezla jsem z vany a omotala kolem sebe ručník a mířila do pokoje.Vzala si fén a vyfénovala své dlouhé blond vlasy.Vybrala jsem si oblečení ze skříně a položila na postel.Oblékla jsem se a vybrala si boty.Martin řekl, že se pro mě staví, tak nebudu muset jet na kole.Říkala jsem si.Oblékla jsem se obula si boty na podpatku a prošla jsem se v nich po pokoji „Sakra!Neumím chodit v normálních botách, tak co to tady  zkouším?“řekla jsem si nahlas a rozzlobeně sama na sebe.Vyzula jsem naštvaně boty, kopla je do rohu pokoje a šla si pro baleríny do botníku.Obula jsem se s radostí že jsem si nenabila.Šla jsem do kuchyně, vzala si jogurt a šla ke stolu, otevřela si ho a zabořila do něj lžičku.Kdo byla ta malá slečna a proč se zjevila zrovna mě?Při té vzpomínce se mi otočil žaludek vzhůru nohama.Nemysli na to Ann.Zopakovala jsem si.To už je půl sedmé?No ty jo!Chňapla jsem tašku a cupitala šťastně ke dveřím.Už tam stál,jak jinak.Když jsem ho spatřila, vyrazil mi na tváři úsměv od ucha k uchu „Ahoj“pozdravila jsem ho „Ahoj“odpověděl a usmál se „Jakpak jsi se vyspala?“zeptal se váhavě „Dobře…Vlastně moc dobře.Děkuji za optání.Co ty?“odpověděla jsem mu.Nechtěla jsem aby si dělal starosti a navíc jestli se nestane nic Katherine, tak to stejně bude jenom sen „U mě to taky šlo.“podal mi helmu a já jsem si sedla na motorku a objala ho rukama kolem pasu.Díky bohu.Vydechla jsem.Hlavu jsem si položila na jeho záda a uslyšela jsem zavrčení motoru.Jak já miluji motorky.Řekla jsem si sama pro sebe.Vlasy mi rozfoukával vítr, rošťák jeden.Pří téhle myšlence jsem se zasmála a uviděla školu, už zase, úsměv mi zmizel a Martin zaparkoval.Do školy jsme šli mlčky a ž do té doby než jsem uslyšela hlas „Agnes!“zasyčel na mě „Co?“zeptala jsem se udiveně a podívala jsem se na Martina „Já jsem nic neříkal.“odpověděl mi „To je divné.No ale co už.“To není možné.Já blouzním.Vím že jsem to slyšela.Vím to!Vešli jsme do školy a zase jsem to uslyšela „Agnes!“zasyčel na mě znovu záhadný byť povědomý hlas.Rychle jsem se otočila ale nikdo za mnou nebyl.Měla jsem z toho divný pocit.Měla jsem pocit jako kdyby mě někdo sledoval.Chytila jsem Martina za ruku a on mě šel doprovodit do tělocvičny „No,poslední hodinu máme společnou tak se uvidíme tam.“políbil mě na tvář otočil se a odešel.Já jsem se ještě chvíli dívala jak odchází, potom jsem se vzpamatovala a odešla do šatny.Když jsem se převlékala do tělocviku stalo se to znovu „Agnes“už po třetí na mě zasyčel ten hlas     

„A dost!Tohle už není sranda!“vykřikla jsem.Běžela jsem do tělocvičny.Rychle otevřela dveře a mířila jsem si to za Katherine „Ahoj“řekla jsem „Ahoj,Kde jsi byla?“zeptala se mně „Převlékala jsem se.Přišla jsem o něco?“ „Ani ne.Dostali jsme přednášku o bezpečnosti.“ „Aha“odpověděla jsem a poslouchala učitele „Dnes si zahrajeme Badminton.“ učitel nám rozdal pálky a začali jsme hrát.Asi v půli hry jsem zaječela „Proboha!“ta malá slečna stála přede mnou a Katherine zmizela „Neříkala jsem ti snad že to nebyl sen?Varovala jsem tě že máš Martina nechat na pokoji!On patří Lauře!“vykřikovala „To nemůže být pravda!Kde je Katherine?Co jsi jí udělala?“vyjekla jsem na ni „Nic,jen jsem ji přenesla na vhodnější místo“odpověděla mi kysele.Vyběhla jsem z tělocvičny volající pořád jedno a to samé jméno „Katherine?Katherine!“

 

 
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Terzie Michaela Ševčíková Přikrilová

Na Terku email:tereznerez@email.cz
Na Míšu:misacekq12@seznam.cz
Na Terku icq:434318047
Na Míšu icq:564944006


Archiv

Kalendář
<< září / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 24417
Měsíc: 429
Den: 13