Kapitola 8.Pomsta
Kapitola 8.Pomsta
Když skončila angličtina, s Martinem jsme se šli ještě zeptat učitelky na domácí úkol a vyšli jsme z učebny jako poslední. Mezi tím už celá škola věděla, že jsem zbouchnutá, i když to vůbec není pravda. Šli jsme s Martinem ruku v ruce a jenom jsme viděli, jak se na nás všichni otáčejí a špitají si. Já už jsem to pomalu začínala ignorovat, protože jsem byla na tyhle blbý řeči zvyklá ale Martin už to nevydržel, zastavil se a přes celou chodbu zařval. „Tak to by snad stačilo!To vám pořád nedochází že ten Drb je od Laury?Kolikrát ona už vám lhala?Nepočitatelně!Tak nás laskavě nechte!“V jeho krásných očích jsem zahlédla vztek a zuřivost, myslel to opravdu upřímně. „Děkuju ti“ řekla jsem polohlasně a v oku se mi zrodila slza.“Neplač, všechno se zase spraví, uvidíš.“ Řekl Martin a pohladil mě po vlasech. Jelikož byla angličtina poslední hodina, měli jsme oba namířeno domů. „Máš tu kolo?“ „Ne.“ „Ach, já zapomněl, dovezla tě ta mladá paní v tom krásném Porsche.“ Řekl a zasmál se. „Moje drahá maminka, ano, musím jít pěšky.“ Řekla jsem a doufala, že mi nabídne odvoz na jeho motorce. „A nechceš svézt na mé motorce?“ řekl. Strašně jsem se začala smát a on chudák ani nevěděl čemu. „Děkuju, to by jsi byl hodný.“ Vyšli jsme ze školy a Martin řekl, ať zavřu oči. Zavřela jsem je a slyšela jsem, jakoby ke mně někdo utíkal. Za chvilku mi Martin řekl: „Tak, a teď je můžete otevřít.“ Stál přede mnou s bílou růží, které já mimochodem miluji, a dal mi pusu na tvář. „Děkuju, ale proč? Něco slavím? Nějaký významný den?“ „Jo..Přesně před rokem jsem tě poprvé uviděl..“ řekl a usmál se na mě. Takový úsměv jsem u něj viděla poprvé, byl úžasný, dokonalý, tak sladký až se mi podlomila kolena, a to doslova! Martin mě rychle chytil a řekl: „Copak se děje?“ „Nic, jen se mi z tvého úsměvu podlomila kolena. Už podruhé jsi mě chytil, když jsem padala k zemi.“Zase se na mě usmál a mlčky mě chytil za ruku. Šli jsme k jeho motorce kde už, ale čekala Laura a její parta. „Počkej tady Ann, tohle si spolu musíme jednou pro vždy ujasnit!“ řekl Martin a přišel k ní. Začali na sebe mluvit, ale nešlo je moc slyšet, proto jsem se nenápadně přiblížila a poslouchala. „Zlato, pochop že ona pro tebe není ta pravá, vždyť máš mě, která tě v nejhorším vždy podrží a bude ti nadosmrti věrná.“ Řekla Laura. Měla jsem chuť jí vlepit další facku, ale chtěla jsem slyšet Martinovy reakce. „Už dost!Nechej toho Lauro!Nikdy jsem s tebou nechodil a nikdy nebudu tak to konečně pochop!“ Zase jsem slyšela v Martinově hlasu ten zuřivý tón jako na chodbě. Laura jen stála s otevřenou pusou a hleděla na Martina. „Nemáš slov? To je dobře, stačí, když uhneš tady dámě.“ Řekl Martin, otočil se na mě a podal mi ruku. Laura pořád stála a měla nepochopitelný výraz ve tváři. Její kamarádka ji popadla za paži, odtáhla dál a začala ji hladit po vlasech. „Šikula.“ Pronesla jsem s obdivem. „Já vím“ řekl povýšeně Martin a podal mi helmu. Nastartoval motorku, já se ho pevně chytla kolem pasu a rozjeli jsme se. Za pár minut jsme stáli před mým domem, sestoupila jsem, sundala si helmu a otočila jsem se na Martina. „Děkuju za odvoz.“ „Myslím, že Porsche je lepší.“ Řekl se smíchem na tváři Martin. „Ono nejde o to v čem jedu, ale s kým jedu.“ Řekla jsem, podala mu helmu a rozloučila se. Když jsem se otáčela, Martin natáhl ruku, chytl mě a přitáhl zpátky. „A pusa, nebo něco takového?“ řekl Martin. „Promiň, jsem z toho dnešku tak vykolejená, že ani nevím co mám dělat.“ Řekla jsem a políbila jsem ho na tvář. „Ahoj zítra“ řekla jsem. „Jedeš s maminkou, nebo se mám ráno stavit vyzvednout tady jednu krásnou, mladou slečnu?“ zeptal se Martin. „Určitě tady ta slečna bude čekat, vyřídím jí to.“ Zasmála jsem se a začala vytahovat klíče z tašky. Já jsem odemkla a mezi tím Martin odjel. Přišla jsem k mému zrcadlu a povzdychla. „Tady jsem ti včera milé zrcadlo říkala, že jsem na dně, teď ti chci oznámit, že mě Martin zase chytil a vytáhl mě z toho dna.“ Vyšla jsem po schodech do mého pokoje, hodila tašku na gauč, otevřela okno a podívala se ven. Byla jsem tak šťastná, že mám Martina zrovna já a ne třeba Laura. Do večera jsem nedělala nic jiného, než jsem na něj myslela, nakonec jsem si nachystala školu, lehla si do postele a snažila se usnout. Po chvilce mi zapípal mobil, přišla mi SMS ve které stálo: „Ann..Už ti to nikdy neudělám.Dobrou noc,uvidíme se zítra.Martin.“ Tak tohle mi chybělo. Teď jsem byla schopna usnout během několika minut. A tak se stalo.Usnula jsem.
