Krátké Pohádky a Dlouhé Romány =)

Kapitola 12.Konec dobré, všechno dobré

„Co jiného jsem mu měla říct?“zeptala jsem se „Já nevím.Ale nikdy by mě nenapadlo že řekneš schizofrenii.“zasmál se „Nevím proč jsem to řekla, asi proto že mě nic jiného nenapadlo a tohle se mi hodilo.Sestra mi to vysvětlovala celý víkend.“zasmála jsem se „Ach tak.Ale stejně to nechápu.“usmál se „Kde máš mamku?“zeptal se „Ále, někam odjela.Vrátí se za tři dny.Budu mít celý dům jenom pro sebe.Ani nevíš jak moc se těším.“vysvětlovala jsem „Copak budeš pěkného dělat?“zeptal se.“No…Asi jako vždy.Pustím si muziku přes celý dům budu tady pobíhat a tancovat, zpívat do kartáče.A jasně že nic nedělat.Tady ty dny miluji.“zasmála jsem se „V tomhle se holky od kluků asi dost liší co?“zeptala jsem se „Jo..To jo.My bychom asi celý den hráli na počítači hry a nebo si pozvali pár kámošů a dělali něco..No ani vlastně nevím“ řekl „Jo…V tom se asi hodně lišíme“ odpověděla jsem a usmála se „Chci se tak zeptat…Už je to v pořádku s tou slečnou?Odpoledne jsi byla jako bez duše a teď už jsi zase v pořádku.Nebo to jen hraješ abych si o tebe nemusel dělat starost?“ zeptal se „Nehraji.Amanda mi s tím pomohla.Možná že ji ještě někdy uvidím ale teď už to rozhodně nebude.Ale nehrála bych to na tebe, mě by se líbilo kdybys mě chránil.“usmála jsem se na něj.“Říkala, že se ještě vrátí až budu připravena.Zajímalo by mě na co.“řekla jsem mu „Neděsí tě to?Vídat mrtvé lidi?“zeptal se „Ani ne, nevím proč, ale ne.“odpověděla jsem mu „Nechtěla jsi být někdy normální?Neříkám že by jsi měla, protože právě proto jsem se do tebe zamiloval ale i přesto neuvaž-“ skočila jsem mu do řeči „Ne.Nikdy jsem nechtěla být jako ostatní.Tohle je Můj svět a můj život.Taková jsem a taková vždycky budu.“ řekla jsem mu „To je dobře ohnul mě a políbil na krk „Co to-“ teď mi zase skočil do řeči on „Vždycky jsem to chtěl zkusit.“ řekl a zasmál se „Nechceš si někam vyjet?“zeptal se „Vyjet?Vždyť máme zítra školu.“ odpověděla jsem mu „Omyl.Zapomněla jsi?Máme ředitelský volno.“ řekl „A na to jsi přišel jak?“zeptala jsem se „Den založení Sernu.Už víš?“zasmál se „Aha!Na to jsem vážně úplně zapomněla.V tom případě…Ano chci!Ale kam?“ zeptala jsem se „Uvidíš.“odpověděl mi. „Běž si nahoru zabalit věci.Jo,a nezapomeň na plavky.“mrkl na mě a zmizel za dveře.Plavky?Kam mě to bere?No to neřeš Ann a mazej se zabalit!Byla jsem radostí celá bez sebe.Vzala jsem si tašku a otevřela skříň.Naházela jsem tam nejdůležitější věci ale taky nedůležité věci…Jako vždy.Sama sobě jsem se zasmála, když jsem zapínala tašku.Hodila jsem si ji přes rameno seběhla schody, obula se a vyšla ze dveří do paprskami prosvětleného dne.