Kapitola 11.Hon
11.Hon
„Dobře,ale nebudeme to řešit tady na chodbě.Co máš teď za hodinu?“ „Matiku.“odpověděla jsem „Tak to tě učitelka omluví.Pojď,Vyřešíme to teď hned.“chytla mě za ruku a táhla k východu „Mám tady auto.Pojď a říkej, kdybys ji uviděla.“odemkla auto a já jsem nasedla.Rychle nastartovala a vyjela z pozemku školy „Kam to jedeme?“zeptala jsem se „Ke starce domů, má s duchařstvím víc zkušeností,ona si nebude myslet, že jsi blázen.Neboj se.“ „Já se nebojím.Mám strach abych neudělala ještě něco někomu.Abych, nedej bůh, neudělala něco Martinovi nebo tobě.“řekla jsem a Amanda pustila rádio.Dojely jsme k malé chaloupce v lese a Amada si rozepnula pás „Tady bydlí starka.“řekla a vystoupila „Vypadá to trochu strašidelně.Ale u tebe mě už nic nepřekvapí“zasmála jsem se a následovala ji.Zaklepala na dveře starým klepadlem a já jsem skoro nadskočila jak se vrzavě otevřely „Babi!“vykřikla radostně Amanda „Zlatko.Co tady děláš?A nechtěla bys mě představit?“zeptala se „A..Jasně.Babi, tohle je Agnes Jenna Harper, Ann, tohle je moje babička alias Shella Dollen.“ „Velmi mě těší Paní…“zakoktala jsem se „Říkej mi Shello.Potěšení je na mé straně děvče.Pojďte dál.Vstoupily jsme a mě zalil pocit bezpečí.Amanda mě vedla dlouhou chodbou do obývacího pokoje „Posaď se.“řekla „Jakpak vám mohu pomoct děvčata?“zeptala se Shella „Ann má takový problém…“ „Povídej“řekla Shella a posadila se „Vídám takovou malou slečnu.Už delší dobu.Mám ji nějak pomoci?A jestli ano tak nevím jak.“odpověděla jsem „Přesněji.Vídá ducha.Ducha malé slečny“ upřesnila Amanda
„Ach tak, říká ti něco?Jak vypadá?Už jsi ji někdy předtím viděla?“zeptala se mne „Říká mi, že bych měla nechat Martina na pokoji.Martin je můj kluk.Je to typická malá slečna,je jí asi osm nejvíc devět.A ne,Nikdy předtím jsem ji neviděla.Ale někoho mi hrozně připomíná.Jako kdybych ji dobře a hlavně dlouho znala.“odpověděla jsem „Zvláštní.Někoho ti připomíná?“zeptala se „Ano.Nevím koho.“Shella vstala a šla pro něco do kuchyně.Za chvíli se vrátila a nesla svíčky a misku s vodou „Vyvolám ji.Potřebuji vědět s kým mám tu čest.“ „Babi?Na co tady máš tu misku s vodou?“zeptala se váhavě Amanda. „Budu potřebovat trochou Anniny krve abych ji mohla přivolat.Nebude ti to vadit Ann?“zeptala se mě „Ne..“vzala nůž a řízla mě do dlaně, moje krev odkapávala do čisté vody a zbarvovala se na růžovo.Amanda postavila vysoké svíce do znamení a zapálila je.Shella mě chytila a zavřela oči „Mysli na tu malou slečnu.Vybav si ji.Mysli na její slova.“řekla mi „Dobře.“řekla jsem a vybavovala jsem si všechno co mi kdy řekla.Najednou Shella začala říkat zaříkadlo.: „Slyš má slova, slyš mé steny.Duchu mrtvé z druhé strany.Zjev se po mé pravici překroč věčnou hranici.“ v tu chvíli Shella otevřela oči a stalo se něco nemožného.“Vystupte s kruhu“řekla nám Amada.Před mnou stála ta slečna, nehybně vyčkávala „Proč jste mne volali?“zeptala se „Ptát se budeme my.Proto jsme tě vyvolali.“odsekla Shella „Kdo jsi?“zeptala jsem se? „Kdo jsem?Ty nevíš?“ „Nevím.Kdo jsi?“zeptala jsem se po druhé „Chceš vědět kdo jsem?“zeptala se.“Ano.“ „Nahlédni do svého nitra.Já jsem ty.Copak se nepoznáváš?“málem jsem přestala dýchat „Ty jsi já?To je nemožné.Vždyť já jsem takhle nevypadala když jsem byla malá.“zaskočeně a hlavně nechápavě jsem se jí zeptala. „Ne v tomhle životě.“ „Jak ne, v tomhle životě,Já už jsem někdy žila?Přece převtělování neexistuje.“řekla jsem. „Existuje.Ale musíš mít pomoc od služebníků přírody.“ „Služebníků přírody?Elfové?“zeptala jsem se „Elfové?Nedíváš se nějak moc na Pána Prstenů?Čarodějové.“ „Čarodějové?Vždyť to neexistuje.“vykoktala jsem se „Mnoho věcí neexistuje protože lidé nechtějí aby to existovalo.Máš čarodějnictví v krvi.“ „Proč tě vídám?“zeptala jsem se „Protože musíš zjistit co jsi.“ „Nechci to zjistit!Chci být normální.Odejdi!“vykřikla jsem „Nejsi připravena.Vrátím se až budeš.Jsi naše poslední naděje.“ „Počkej.Jaká nadě-“zmizela „Je pryč?“otočila jsem se na Shellu „Dočasně.Ale ona se vrátí.Nevím co to znamená.Až se ti zjeví přijď za mnou.Pomohu ti.Ale teď bys měla pokračovat v normálním životě.Amanda tě vezme domů.Těšilo mě Ann.“rozloučily jsme se a odešly. „Ani nevíš jak jsem ti vděčná.Konečně je pryč“ řekla jsem jí radostně „Ale ona se vrátí.Nevím za jak dlouhou dobu, ale vrátí se.“ řekla mi „To nevadí.Budu připravena znovu se jí zbavit.Odvezeš mě domů prosím?“ zeptala jsem se „Jasně.“Amanda mě naložila do auta a dovezla domů. „Jsem ti moc vděčná.Ani nevíš jaký mám teď pocit.“řekla jsem jí a otevřela dveře abych vysedla „Nemáš vůbec za co.Měj se pěkně“ usmála se na mě a já jsem zavřela dveře a ona odjela.Zhluboka jsem se nadechla, vytáhla klíče od domu a vešla jsem.Na stole jsem našla papírek od matičky.Bylo na něm napsáno:
„Zlato jsi v pořádku?Volal tvůj učitel tělocviku že jsi měla schizofrenický záchvat.Ale musela jsem odjet.Vrátím se z tři dny.Mám tě moc ráda.“
Mamka.
Mami,mami…Pomyslela jsem si.Najednou zazvonil zvonek a já jsem běžela ke dveřím.Otevřela jsem je ale přes paprsky zářícího slunce jsem ho neviděla.Udělal krok a uviděla jsem že to byl Martin.políbil mě a dal mi sedmikrásku za ucho.“Tak schizofrenie?“zeptal se a usmál se na mě.
