Kapitola 10.Srážka
Kapitola 10.Srážka
Doběhla mě říkajíc: „Nehledej ji,stejně ji nenajdeš.“ „Myslíš?Tak mě sleduj!“uhodila jsem ji, až spadla.Vyběhla jsem schody a první dveře co jsem uviděla, byly záchody.Vběhla jsem tam a snažila se nezhroutit.Nepodařilo si mi to.Zalezla jsem do kabinky a slzy mi tekly proudem.Uslyšela jsem zvonění a pištění otevírajících se dveří.Na záchod vešly holky ze čtvrťáku a začaly si povídat.Utřela jsem si slzy, zhluboka jsem se nadechla a otevřela kabinku.Šla jsem si umýt ruce a dívajíc se do zrcadla, málem jsem poskočila.Vypadala jsem strašně!Kruhy pod očima a rozcuchané vlasy?I strašák do zelí vypadá lépe!Vyběhla jsem ze dveří ale najednou mě zastavily něčí ruce „Co se děje?Všude tě hledáme.“řekl mi známý hlas.Martinův hlas „Mě?Kdo všichni?A coby….“vykoktávala jsem se „No..Vyběhla jsi z tělocvičny jako šílená a ještě jsi Katherine solidně vlepila.To by chtělo vysvětlení.“odpověděl mi „Katherine?Ale vždyť to byla ta malá-…Kde je Katherine?Je v pořádku?Já asi blázním!“řekla jsem mu „Blázníš?Řekni mi o tom.“ „No..Zdál se mi sen,bude to znít divně, ale“zase jsem se zakoktala „Ale co?“ „Zdál se mi sen o malé slečně která mi říkala že ty a Laura byste-“zarazil mě „Já a Laura?Už zase?Vždyť to už jsme si vyjasnili ne?“zeptal se „Ale jo…Já za to nemůžu.Tu malou slečnu jsem viděla v tělocvičně a Katherine mi najednou zmizela a…a všechno se stalo moc rychle!“do očí se mi drali slzy „A proto jsi Katherine praštila?Protože jsi nevěděla že je to ona?“zeptal se „Ano!Proč bych to jinak dělala?“ „Nevím.Já nejsem ty.Nerozumím tomu.Ale budu ti pomáhat jak budu jen moct.“ „Doufám že je to jen záchvat schizofrenie.“pomyslela jsem si nahlas. „Schizofrenie?Tak to aby tě zavřeli do blázince a nacpali do tebe prášky na uklidnění“řekl a zasmál se „Taky bych za to byla radši...Teda až na ty prášky...“a taky jsem se zasmála.Políbil mě do vlasů a chytil za ruku „Myslím..Že bys měla jít za učitelem a vysvětlit mu to.“řekl mi „Vysvětlit?Bude si myslet že jsem blázen!“vykřikla jsem „To nikdy nevíš.“usmál se na mě a táhl mě k tělocvičně.Zahlédla jsem Katherine a rozběhla jsem se k ní „Pro pána!Jsi v pořádku?Promiň.Moc mě to mrzí.Nevím jak ti to mám vysvětlit.“ „Vysvětlím jí to já.Ty běž za učitelem.“sklonil se ke mně Martin.Zvedla jsem se a odcházela.To bude těžký.Bude si myslet, že jsem blázen co možná hůř, zvolal už matce?Přepadly mě výčitky svědomí.Ou… to se bude doma těžko vysvětlovat. Přišla jsem k učiteli a spustila.“Pane profesore…Já ani nevím, co mám vlastně říct anebo která slova by mohla tohle omluvit, ale když vám řeknu pravdu, budete si myslet že jsem blázen…Takže, řekněme že jsem dostala asi záchvat schizofrenie.“byla jsem hrozně nervní „Schizofrenie?Dobrá tedy.Ale musím to oznámit matce.“pochopitelně.Špitla jsem si pro sebe, kdo je ta malá?A proč se zjevuje zrovna mně?Potřebuji o ní zjistit něco víc.Potřebuji někoho, kdo má s vyvoláváním duchů zkušenosti.Amanta,ta mi pomůže.Vyšla jsem na chodbu a šla za Katherinou „Máš to zlomené?“zeptala jsem se „Ne,jenom trochu naražené.Neboj, nic mi není.“usmála se.“neviděla jsi Amandu?Potřebuji její pomoc.Nutně.“ „Jo,myslím, že teď má chemii.Teda měla, bude na chodbě.Měj se.“Ale to už ji chytl Johny a nesl ji k východu.Šťastná to žena.Pomyslela jsem si a uviděla Amandu „Amy?“otočila se „Jé, ahoj Ann.“ „Potřebuji tvoji pomoc.“řekla jsem „Jasně, jakou?“zeptala se „Potřebuji, abys zjistila, co za ducha vídám.“upřela jsem na ni zrak a ona chápavě zamrkala.
