Kapitola 1.Zoufalá
Kapitola 1.Zoufalá
Každý den byl krásný něčím na co jsem přišla až na konci toho krásného dne. Zavřela jsem deníček a strčila ho zpátky pod matraci. Vstala jsem z postele a přešla k zrcadlu „Ach jo.“řekla jsem si dlouze. Byla jsem ještě unavená a nechtělo se mi zase mezi ty čtyři bílé stěny. Jo, do Sorenovské střední školy.Podívala jsem se na sebe a div jsem neposkočila „Ou...Co jsem to měla za sny?“řekla jsem si na hlas a přešla ke své skříni.Otevřela jsem ji ale zapomněla jsem že jsem včera spěchala a naházela jsem oblečení v rychlosti do skříně.Vyvalila se na mě obrovitá lavina a já jsem to nemohla nijak zastavit.Stěží jsem se vyhrabala z haldy oblečení a hledala co si vezmu na sebe.nakonec jsem si oblékla své rourové kalhoty a moje oblíbené triko otevřela skříň a zase tam všechno naházela a sešla jsem dolů po schodech do koupelny. Moje dlouhé blond vlasy se točí do prstýnků, ale já jsem vzala hřeben a rázně je zkrotila a svázala do gumičky. Znovu jsem povzdechla
a pomyslela na Adama. Byl to krásný a všemi holkami milovaný spolužák. Já jsem ho milovala ale doopravdy. Už jsme spolu chodili,dá-li se tomu tak říkat. Ale dal mi kopačky. Když se to mezi námi začalo zase rozjíždět, řekl abychom nevstupovali dvakrát do stejné řeky a že mezi námi je vážně a nadobro konec. Já pořád ještě doufám,marně.Nanesla jsem si na oči řasenku a ještě si je zvýraznila tužkou „Dobrý Ann.Tak ses vynadívala sama na sebe a teď už běž.“řekla jsem si sama pro sebe nahlas.Vešla jsem do kuchyně a otevřela regál.Jé už zase mám jíst zrnka?Mamka ze mě chce mít ptáka?No vypadá to tak.Při té představě jsem se musela sama sobě zasmát.Dělám si cereálie a najednou zvoní telefon „Haló?“ptám se „Ani prosím tě, které stránky jsme si měli přečíst na hodinu angličtiny?“Vyjel na mě Katherinin hlas „V klidu. Jen od strany 39 do strany 42.“odpověděla jsem „Díky,zachránila jsi mě.“odpověděla už v celku klidným hlasem „Tak to si nemyslím. Uvidíme se ve škole.“Rozloučila jsem se a zavěsila sluchátko. Dojedla jsem, chňapla batoh a mířím si to ke dveřím.Sakra!Ještě klíče.Vracím se zpátky do kuchyně a ještě odklízím misku po cereáliích.Vzala jsem klíče a znovu namířila k botníku.Obouvám si svoje boty a beru klíčky od zámku na kolo.Otevřela jsem dvířka od garáže a vzala kolo.Nasedám a jedu do školy.Muselo to být?Proč zrovna do Sorenu?Tady tu školu nemám vůbec ráda.A už vůbec střední.Jak jsem uviděla školu zalila mě touha ječet, ale nějak jsem se přemohla.Vjíždím na pozemek školy a zabočuji ke garážím.Zamkla jsem si kolo klíčky hodila do tašky, tašku na záda, zhluboka jsem se nadechla a vešla do školy. Nemám to tu ráda, řekla jsem si v duchu. Nikdy jsem to tu neměla v lásce. Zlepšilo se to když jsem poznala Amantu a Katherinu. Nikde se nic nedělo,jako obvykle se jen jedna holka Sue Herrová málem přerazila o odpadkový koš ale to bylo u ní zvykem. Jdu k šatním skříňkám že se přezuji
a když budu mít štěstí tak potkám Adama. Hned by se mi zvedla nálada. První hodina byla dobrovolná o slavných spisovatelích a básnících.Mám literaturu ráda a na tu přednášku jsem se vážně těšila.Zabouchla jsem skříňku a šla rovnou do učebny.Zasedla jsem do poslední lavice a vytáhla si poznámkový bloček s propiskou.Vešel učitel a já jsem se nemohla dočkat až to začne.Všimla jsem si, že je tu i Adam.Nálada se mi vážně zvedla.Ale co to?On
sedí vedle nějaké černovlasé holky.Kdo je to?Aha,to je Laura Settová.Taková místní lehká děva. Snažila jsem se soustředit na přednášku, ale Laura mi to pořádně stěžovala.Držela totiž Adama za ruku.Celou dobu jsem se dívala jak přejíždí jeho loketní jamku.Nahoru a dolů a nahoru...Ann!Zaječela jsem na sebe v duchu.Co to tady děláš?Tak je tak urputně nesleduj
a dívej se třeba na tabuli.No jo.poslechla jsem, ale mé zvědavé oko si prostě pokoj nenechalo.Moje trpělivost přetekla, až když se pan Deer nedíval políbili se.Slzy se mi draly do očí.a musela jsem ven.Musela jsem pryč od toho podrazáka a od té jeho holky.
