Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 1.Tichý smích

12. 4. 2012

Kapitola 1.Tichý smích

   „Svítí mi do očí!“řekla jsem a Martin se zasmál. „Tak si nasaď sluneční brýle“odpověděl mi. „Tobě se to řekne, ale já jsem si na svoje sedla a už nejsou mezi živými brýlemi.“řekla jsem a přišla blíž. „Vezmi si moje“a podal mi brýle. „Vážně?“zeptala jsem se „Ne, dělám si srandu.“zasmál se „Jo, vezmi si je.“a podal mi je znovu „Tak teda děkuji...Ale nesměj se mi protože mi nebudou slušet!“řekla jsem mu „Tobě sluší přece všechno.“zasmál se a dal mi hubičku na tvář „To není pravda.Ale když  to říkáš ty.“usmála jsem se a nasedla za ním na motorku „Řekneš mi teda kampak mě to vlastně vezeš?“zeptala jsem se ho „Neřeknu.To by nebylo překvapení.“usmál se a nastartoval.Kam mě to asi veze?Pomyslela jsem si.Začala jsem přemýšlet o tom jak mi nesluší plavky a při tom jsem se sama sobě smála že se chovám jako Laura.Vlasy mi vlály a já nic neviděla.Nasadila jsem si helmu aby mě moje vlasy konečně poslechly.Jeli jsme krásnou cestičkou lemovanou spoustou stromů, jak lehké by bylo natáhnout ruku a šáhnout si na ty vlající listy.Ne Ann!Co to bylo?Sama sobě sem se divila jak se to chovám.S té cesty jsme vjeli ke krásné chatě která měla před sebou obrovský rybník.Údivem mi spadla čelist, ale zase jsem ji rychle zavřela když mi do ní málem vletěla moucha.Martin objel obrovský rybník a zastavil u dřevěné vily.Úplně jsem zkameněla při pohledu na velikou vilu celou ze dřeva. „Jsi v pořádku?“zeptal se mě Martin.Rychle jsem se vzpamatovala, přikývla a dodala „Jasně, jak jinak.Jsem jenom trochu udivena.Dobře to bych lhala kdybych řekla trochu.Wow!To je aspoň něco!...“Martin se usmál a chytil mě za ruku. „Ani bych neřekl.Kdybys sem jezdila pořád, omrzelo by se ti to tu.“ „Myslíš?“zeptala jsem se „Myslím že vím že jo.“zasmál se a sesadil z motorky. „Když jsem s tebou připadám si jako porcelánová panenka.“řekla jsem „A nejsi snad?“ „Ne, a nejsem ani z cukru.Tak se o mne tak neboj.“ „Dobře, pokusím se.“ usmála jsem se na něj a řekla „Nechcete mne zde trochu provést Pane?“ a udělala jsem pokrle. „Ale jistě má paní.“ nabídl mi rámě a vedl dovnitř.Otevřel krásně zdobené dveře a vedl mě hlavní chodbou plnou obrazů.Otevřel  obrovské dveře a my vstoupili do nádherného pokoje s postelí s nebesy a starými krásně vypadajícími skříněmi „Tady budeme spát“oznámil mi Martin „No...Já teda vůbec nemám námitky“ zaskočeně jsem mu odpověděla. „Vzala sis ty plavky?“ „Jasně...A my se budeme koupat?Nebo máš jiné nápady?“zasmála jsem se. „No...Já ti nějak nevím.Nejdřív jsem chtěl vzít tvoje plavky a udělat si z nich boty a protít se s nimi po vodě.Věříš mi?“zeptal se a šibalsky se na mě usmál. „Co?Ty bys s mích krásných zelených plavek udělal boty?Nic horšího už bys udělat nemohl?“zasmála jsem se. „No...Prvně jsem si z nich chtěl udělat spo-“ „Dobrý, dobrý.Chápu, jsou i horší věci než boty.“Martin se zasmál a řekl. „Dobře.Smím tě tu provést lépe má paní?“ „Och, to by jste udělal?Byla bych poctěna.Jenže...Hrozně mě bolí nohy od věčného chození, jenom cesta sem mi dala hrozně zabrat.To je ale smůla.“ snažila jsem se použít svůj herecký talent, ale před Martinem mi to nějak nešlo. „No, kdyby jste neměla námitky.“s těmito slovy mě vzal do náruče a dodal.: „Vážně, rád bych tě tu provedl.Aspoň budeš vědět co kde je ty dva dny s nejšťastnějším klukem.“usmál se na mě „To se hodí.Jste šikovný a asi hodně šťastný hochu.“a úsměv jsem mu oplatila. „Velice šťastný“ opravil mě.Jestli on je šťastný tak v tom případě co mám dělat já?Jsem tady, na jeho chatě a on mě tady nosí na rukou jako královnu třetího světa.Ty jedna!...Pomyslela jsem si a hlavu jsem zaryla Martinovi do ramene.Jeho krásná vůně mě omamovala. „Zase mi pochválíš vůni?“ zeptal se najednou. „Co?Ty čteš myšlenky?No tak to abych přestala myslet na...Nějaké neslušné věci.“zakoktala jsem se a přitom se začala smát. „Hmm...Číst myšlenky sice neumím ale já fakt nevoním.“ujišťoval mě. „Ale ano.A ani nevíš jak.“jak jsem to dořekla dala jsem mu pusu na tvář. „Ta byla za co?“zeptal se udiveně. „Na potvrzení že krásně voníš.“informovala jsem ho. „V tom případě chci ještě jednu, krásná slečno“ „V tom případě nebudu nic namítat a dám ti klidně ještě dvě.“ a znovu jsem ho políbila. „Tak to už vážně musím vonět když mi to takto dokazuješ“ zasmál se a otevřel dveře. „Tady tohle je kuchyň, ale myslím že při našich kulinářských schopnostech tady budeme trávit co možná nejmíň času.“usmál se na mě „Taky doufám.“ odpověděla jsem mu a řekla. „Když už jsme u toho.Co tady vlastně budeme jíst?“ „No...“zamyslel se Martin a políbil mě.Zaskočilo mě to, ale vůbec nic jsem nenamítala a přitáhla si ho blíž k sobě. „Mmm...V tom případě souhlasím.“usmála jsem se na něj. „Ale teď vážně.Co budeme jíst?“zeptala jsem se ho „No...Je tu nějaký oves, žito..Jo a myslím že v lednici jsou jahody šlehačka a čokoláda.“ „To jako fakt?“ zeptala jsem se překvapeně. „Jasně...Sice nejenom to ale je to tam“odpověděl „Tak tohle by možná taky šlo, ale stejně se mi víc líbil první návrh.“ políbila jsem ho a zeptala se „Nebolí tě ruce?“ „Ne.Jsi lehká jako pírko.“odpověděl mi s úsměvem. „Měli by jsme pokračovat má  paní“ „Ale s radostí.“řekla jsem a on otevřel další dveře.

 

 
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Terzie Michaela Ševčíková Přikrilová

Na Terku email:tereznerez@email.cz
Na Míšu:misacekq12@seznam.cz
Na Terku icq:434318047
Na Míšu icq:564944006


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 21959
Měsíc: 234
Den: 15